Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tomáš Baťa - švec, který obul polovinu světa

16. 5. 2012

Tomáš Baťa st., český průmyslník a zakladatel stejnojmenné obuvnické firmy ve Zlíně (firmy, která má v době svého největšího rozkvětu na 30 000 zaměstnanců po celém světě a vyrobí ročně na 50 miliónů párů bot), otec Tomáše Johna Bati ml. (viz Baťa, Tomáš John), přichází na svět 3. dubna roku 1876 ve Zlíně jako šesté z dvanácti dětí chudého ševce.

ševcovské řemeslo má Baťa zájem již od dětství – po absolvování základní školy se pak ve svých čtrnácti letech stává ševcovským učedníkem.

Po vyučení Baťa načas odchází na zkušenou do zahraničí, poté nastupuje v otcově ševcovské dílně jako obchodní cestující. V roce 1894 se začíná Baťova kariéra podnikatelská – společně s bratrem Antonínem a sestrou Annou ve Zlíně zakládají továrnu na výrobu a opravu obuvi.

Ihned od počátku začíná Baťa zavádět do podniku moderní způsoby výroby - plánuje sériovou výrobu obuvi a zavádí pravidelnou pracovní dobu.

Baťových obuvnická firma ale neprosperuje – dluhy rostou, zdá se, že rodinný podnik bude muset být uzavřen.

V této chvíli ale přijde zlom – Baťův závod začíná vyrábět převratnou novinku: lehkou plátěnou obuv, která se přes počáteční nedůvěru zákazníků stává vzápětí módním hitem – netrvá to dlouho a jméno Baťa se stává pojmem v celé Evropě, na konci prvního desetiletí 20. století pak firma zaměstnává již přes 300 dělníků a vyrábí denně kolem čtyř tisíc párů bot.

Za první světové války, kdy je již jediným vlastníkem továrny, získává Tomáš Baťa výhodnou zakázku pro rakousko-uherskou armádu, pro kterou vyrobí milióny párů bot – tato zakázka pak Baťově továrně pomůže válku překonat bez výraznějších ztrát.

V období mezi dvěma světovými válkami Baťův podnik expanduje - vznikají jeho pobočky po celém světě, výroba se znásobuje. Zejména na začátku dvacátých let, v období hospodářské stagnace, kdy mnohé (nejen obuvnické) firmy končí v úpadku, si Baťa svým padesátiprocentním zlevněním sortimentu v letech 1922–23 získá nová odbytiště pro své výrobky a ovládne světový trh s obuví.

Někdy v této době Baťa začíná budovat nový Zlín: pro své zaměstnance staví obytné domy (dodnes stojí ve Zlíně či třeba v Sezimově Ústí), školy, nemocnice, jesle, kulturní zařízení, vědecké ústavy či filmové ateliéry – zároveň zakládá i hnutí Mladých mužů a žen, v němž mají mladí lidé možnost studovat a pracovat.

V roce 1923 se pak Tomáš Baťa stává starostou Zlína.

Baťův styl vedení firmy v mnohém předbíhá svoji dobu – Baťa je slavný nejen jako obuvník, proslavuje se též tím, jak do výroby aplikuje ty nejnovější a nejmodernější aktivity amerických podnikatelů (dokonce se, aby tyto aktivity mohl studovat, nechává na rok zaměstnat jako řadový dělník v automobilce Ford) – v Baťových závodech se pracuje podle zásad fordismu a taylorismu.

V roce 1931 Baťa svoje závody proměňuje v akciovou společnost, o rok později pak při havárii letadla u Otrokovic tragicky umírá. Jeho podniky jsou pak v roce 1945 znárodněny.